Kytarový kroužek

Kytarový kroužek

Vážení příznivci hry na kytaru,

dovolte mi několik vět úvodem. Ačkoliv jsem sám doslova milovníkem kytarové hry, předesílám, že se za žádného velkého kytaristu nepovažuji - mám jen kytaru, jakožto hudební nástroj, velmi rád a proto na ni I rád hraji. Ale takových je nás myslím hodně. A tím jsem se dostal k podstatnému důvodu založení této rubriky. Z vlastních zkušeností vím, jak pracně člověk získává herní zkušenosti, kolik toho musí trpělivě okoukat, jak pomalu se prodírá vpřed.

Jako většina, I já se snažím takto prodírat, stále něco okoukávám, stále drhnu nové etudy, skladby nebo vymýšlím nové postupy. Učím se od svých učitelů pro mě nové styly, které mně samozřejmě zpočátku ukrutně nejdou, skřípu zubama, nadávám, ale nepřestávám - to by byla cesta zpět.

No a z toho, co jsem zatím stihl pobrat, bych Vám zde chtěl něco málo předat. Pro někoho z Vás to bude dávno ohraná rutina - pak se, prosím, s nadhledem Vám vlastním přesuňte dál. Někdo si zde však může najít chybějící střípek do své kytarové mozaiky, někdo třeba kontakt nebo chybějící literaturu.

Tuto stránku budu vytvářet a budovat tak, jak mi čas a znalosti dovolí. Jednou za čas se pokusím sem zanést nějakou pěknou skladbičku, kytarový postup, techniku nebo pár zajímavých akordů.

A protože, jak jsem již uvedl, sám pořád hledám nové, budu Vám vděčný za příspěvky k danému tématu.

S úctou ke všem pilným kytaristům (ale I ostatním)

Honza Paulík

Technika trsátka a dvou prstů

Vážení příznivci kytarové hry, dovolte mi, abych se s vámi podělil o některé znalosti i vlastní postřehy, které jsem získal o jedné zajímavé a herně velmi užitečné kytarové technice. Dlouhou dobu jsem hrál buď pouze trsátkem (beglajt, vybrnkávání-picking nebo sólové hraní) nebo jenom za pomocí prstů. Několikrát jsem si všimnul, že někteří kytaristi používají k doprovodu techniku trsátka a dvou prstů. Čím více jsem si této techniky všímal, tím více se mi začínala líbit. Zejména pro svou rychlost, kovový zvuk, jistou razanci a také pro možnost rychlé změny z vybrnkávacího typu hry do rytmického doprovodu trsátkem (a zpět).

Jak jsem se dozvěděl, jedním z prvních kytaristů, kteří tuto techniku začali u nás používat byl Tonda Hlaváč, nyní působící ve skupině Nezmaři. Základy tohoto stylu však pramení u slavných bluegrassových zpěváků a kytaristů jakými byli například Doc Watson nebo Clarence White (cross picking).

Mně osobně dalo zvládnutí této herní možnosti hodně práce a stále na ní pracuji. Chtěl bych proto v tomto příspěvku všem zájemcům předat své zkušenosti a to co možná nejpodrobněji. Budu se v následujícím textu tedy snažit detailně popsat krok po kroku celý postup nácviku uvedeného způsobu hry.

Pravá ruka – popis prstů

Palec – první prst

Ukazováček – druhý prst

Prostředníček – třetí prst

Prsteníček – čtvrtý prst

Trsátko

Doporučuji tvrdší trsátko, z vlastní zkušenosti minimálně 0,88 mm, ale raději 1,05 mm, 1,14 mm nebo i více. Hlavním důvodem je, aby bylo možné bezpečně, v případě potřeby, zabrat za basové struny a také, aby se zvuk hraný trsátkem svou silou vyrovnal zvuku prstýnků na obou prstech.

Prstýnky, nehty, bříška prstů

Někteří hráči hrají bříšky prstů třetího a čtvrtého prstu, někteří nehty, většina však používá kovové prstýnky. Já osobně hraji za pomocí prstýnků, jedině tímto způsobem se mi podařilo dosáhnout zvukové vyrovnanosti mezi prsty a trsátkem. Nechci však v žádném případě zavrhovat hru bříšky prstů nebo nehty. Pokud máte chuť, zkuste to, třeba vám některá z těchto možností bude zrovna vyhovovat.

Prstýnky

Na trhu jsem zaznamenal dva druhy kovových prstýnků – prstýnky o síle 0,018 mm nebo 0,015 mm. Je na vašem zvážení, které prstýnky zvolíte. Já používám prstýnky o síle 0,018 mm. Neporovnával jsem je však s těmi slabšími, z toho důvodu vám nedokážu poradit, které z nich jsou vhodnější.

Základní pozice

První a druhý prst pravé ruky drží trsátko, na třetím a čtvrtém prstu jsou nasazeny prstýnky.

Pozice prstýnků

Pozice prstýnků na prstech, jejich nasazení a vytvarování je velmi specifické. Konzultoval jsem tuto problematiku s různými hráči a každý z nich měl prstýnky nasazené na prstech, ale i vytvarované jiným způsobem. Pro úplnost vám popíšu všechny způsoby, se kterými jsem se setkal a též i způsob, který používám já.

a) Prstýnek věrně kopíruje bříško prstu po celé jeho délce a to i na samé špičce prstu. Prstýnek je tedy silně ohnutý, pokrývá celou špičku prstu a nevytváří tak žádný hrot.

b) Prstýnek není v přední části znatelně ohnutý a přesahuje ve směru prstu významně samotný prst. Setkal jsem se u některých kytaristů s tím, že prstýnek přesahoval prst o dobrých 7 mm. Takový hráč musí však této skutečnosti přizpůsobit polohu ruky a prstů při hraní (hrát více nataženými prsty, dopadem, jakoby klasickým kytarovým stylem).

c) Pro svou hru jsem zvolil jakýsi kompromis. Dbám na to, aby prstýnek těsně kopíroval bříško prstu, přední část prstýnku je mírně ohnutá podle přední části bříška prstu, nekopíruje však samotnou špičku prstu. Konec prstýnku přesahuje konec prstu přibližně o 1-2 mm (podle toho, jak prstýnek v danou chvíli nasadím).

Vytvarování prstýnku

Vytvarování prstýnku přikládejte zvýšenou důležitost. Prstýnek koupíte v plochém stavu a je třeba jej v klidu a pečlivě vytvarovat podle vašeho prstu. Jednak je třeba vytvarovat plochu hrací části prstýnku podle bříška prstu a jednak křídla prstýnku, která obepínají prst. Obě fáze mají velký význam pro dokonalý zvuk , pohodlí a pocit jistoty při hraní.

Hrací plochu prstýnku pečlivě vytvarujte podle bříška prstu. Nedoporučuji k tomuto účelu používat kleště, můžete tak prstýnek poničit, nebo na prstýnku udělat ostré, nežádoucí záhyby. Sám prstýnek ohýbám přímo na prstu bez jakýchkoliv pomocných nástrojů. Je k tomu třeba jen trpělivost, jednoduše si s tím trochu pohrát. Snažte se ohýbat prstýnek tak, aby na něm nevznikly žádné ostré záhyby nebo zářezy a aby kopíroval co nejtěsněji bříško prstu.

Křídla prstýnku se snažte vytvarovat opět tak, aby co nejlépe přiléhala k prstu. Aby nevznikaly žádné ostré záhyby (nebo co možná nejméně) a aby byla křídla co nejvíce zakulacena. Znovu je třeba si s tím trpělivě pohrát. K tomuto účelu je možné použít třeba tužku, nebo nějakou tyčku, podle které můžete křídla zakulacovat. Je dobré vždy nasadit na prst, zhodnotit nasazení, sundat, tvarovat dále a pořád dokola. Nezapomeňte na fakt, že jedno křídlo můžete ohnout více ke středu prstýnku, druhé naopak vychýlit do strany. Tím vlastně regulujete nastavení hrací plochy prstýnku na bříšku prstu (do stran). Tak se dostáváme k dalšímu důležitému bodu při tvarování prstýnků – je nutné zohlednit, která část bříška bude přicházet do kontaktu se strunou a tomu přizpůsobit pozici plochy prstýnku. To právě nastavíme křídly prstýnku. Může se stát, že při určitém nastavení vám bude prstýnek nepříjemně vrzat při kontaktu se strunou. Pak je nutné tak dlouho měnit pozici plochy a možná i délky přečnívání prstýnku přes konec prstu, až tento problém vyřešíte.

Prstýnek by neměl prst příliš škrtit, neměl by však vytvářet hráči pocit, že není pevně na prstu umístěn, že se posouvá, nebo že dokonce při hrané každou chvíli spadne. Osobně mám raději, když prstýnek trochu škrtí (dá se to vydržet), než když bych měl mít nejistý pocit, který jsem výše popsal.

Držení trsátka a pozice prstů

Jak jsem již uvedl, popisovaná technika je přínosná také z toho důvodu, že lze bleskově přejít ze sólového hraní, nebo z rytmického doprovodu trsátkem do vybrnkávací hry trsátkem a dvěmi prsty. Již z tohoto důvodu je nutné držet ve všech uvedených případech trsátko neochvějně stejným způsobem. Samozřejmě, můžete namítat, že například při sólové hře používáte nepatrně odlišný úchop trsátka, než například při beglajtu. Je to možné, doporučuji však z vlastních zkušeností tyto odlišnosti minimalizovat. Při častých přechodech mezi jednotlivými technikami je třeba vždy spořit čas. Čas potřebný k přesunu. Cílem je samozřejmě takový přesun uskutečnit plynule, bez zaváhání.

Při hře technikou trsátka a dvou prstů tedy doporučuji vůbec nezměnit úchop trsátka od úchopu používaných v jiných stylech hry, naopak, pokud to bude vzhledem k pozici ruky nutné, je možné raději upravit sklon a pozici třetího a čtvrtého prstu.

Jestliže si představíte situaci, kde trsátko je postaveno kolmo na struny, již z anatomie ruky vyplývá, že prsty mohou být jen těžko v kolmém postavení ke strunám. Nebránil bych se však mírnému šikmému postavení prstů٭.

Navíc, lehce šikmé postavení prstů by nemělo ani nijak snižovat kvalitu zvuku, vezmeme – li v úvahu, že hrajeme pomocí prstýnků a prst kontaktuje strunu prostřednictvím kovové hrací plochy.

٭ Konzultoval jsem postavení prstů s absolventy konzervatoří, oboru klasická kytara. Bylo mi řečeno, že dnes již ne všichni pedagogové trvají na kolmém postavení prstů při prstové hře.

Pozice ruky

Někteří kytaristé mají spodní část zápěstí opřenou o kobylku (pak hrají logicky blízko u kobylky, čímž dosahují ostřejšího zvuku). Já osobně hraji nad prostorem rezonančního otvoru. Jak jsem již uvedl, snažím se držet trsátko stejným způsobem u různých stylů hry, obdobně je to i s pozicí ruky. Lehké přizpůsobení je samozřejmé, v zásadě však se snažím pozici ruky významně neměnit.

Nácvik – první kroky

Je nutné začínat pomalu, rozvážně a s rozmyslem. Soustřeďujte se hned od prvních tónů na dokonalost. Úder trsátkem je vytvářen standardně tahem za strunu. Snažte se prsty pečlivě zasáhnout zvolenou strunu (viz dále). Je opravdu nutné zpočátku cvičit v extrémně pomalém tempu. V prvních chvílích se budete patrně soustředit na to, aby se prsty vůbec trefovali do strun, aby trsátko bezpečně zasáhlo basové struny. Přijdou problémy typu vrzání prstýnků o struny, tóny nebudou k sobě vzájemně dobře vázané, hra bude jakoby zadýchaná. To vše je otázkou trpělivého cvičení a neustálého zkoušení detailních podrobností v nastavení ruky, prstů i tvarování prstýnků. V žádném případě se neuchylujte ke kompromisům. Jakmile se vám nebude něco líbit, buďte k sobě kritičtí a snažte se problém řešit. Později už to pravděpodobně nezachráníte.

Úspora pohybů

Co možná nejvíce šetřete pohyby celé ruky, trsátka i prstů. Bude se vám to hodit při pozdější rychlé hře. Snažte se hned od počátku hrát co nejvíce vázaně.

Někdy je samozřejmě potřeba zahrát určité záseky, kdy například basové struny se trsátkem atakují z větší výšky pro vytvoření specifických tónů. To bych však ponechal k nácviku až po zvládnutí základní techniky hry.

Proto se snažte ruku udržet v maximálním klidu, dělejte jen nejnutnější pohyby, potřebné ke klidné a vyrovnané hře. S prsty se pokoušejte hrát klidně, vyrovnaně, minimalizujte délku pohybů. S prsty neházejte, vše hrajte pomalu, soustředěně a klidně.

Metronom

Vydatným pomocníkem při nácviku je metronom. Nastavte pomalé, třeba i směšně vláčné tempo a pokuste se toto tempo udržet alespoň jednu minutu. Jakmile však nezaručíte klidnou a vyrovnanou práci trsátka a prstů, tempo ještě snižte, nebo opět začněte cvičit elementární údery bez metronomu. Pokud se již bezpečně strefujete do vytyčených strun trsátkem i prsty, prstýnky nevržou o struny, hra je vázaná a kvalita tónů je uspokojivá, zvyšte mírně tempo a co nejdéle u něj zůstaňte. Lepší je v jednom dni důsledně cvičit v pomalém tempu, než rychle, na úkor kvality, tempo zvyšovat. Čím více minut, hodin a dnů odcvičíte se soustředěním na kvalitu a techniku, tím se vám kvalitněji hra zmechanizuje, aniž se vystavíte zlozvykům a technickým nedokonalostem.

Rozdělení strun

V této kapitole bych chtěl více než jindy zdůraznit, že jsem se probíranou techniku učil zcela sám, aniž jsem jí studoval v nějaké literatuře (pokud vůbec nějaká existuje). Proto můžete snadno dojít k odlišnému názoru. Doporučuji proto, a to zejména v případě vašich pochybností, si vytvořit vlastní styl přiřazení strun k jednotlivým prstům nebo trsátku, případně jej konzultovat s jinými hráči, kteří tuto techniku používají. Závěrem uvedu seznam hráčů, u kterých jsem tuto techniku zaznamenal.

Uvědomme si, že trsátko drží první a druhý prst. To znamená, že vlastně trsátko nahrazuje palec, zároveň však blokuje použití druhého prstu, čímž jsme odsouzeni ke hře pomocí „tří prstů“ (trsátko, třetí a čtvrtý prst).

Pak je to však jednoduché. Podobně jako při prstové brnkací technice, přiřadíme čtvrtému prstu strunu „e“a „h“, třetímu prstu strunu „g“, basové struny trsátku. Pokud si to však nyní spočítáte, zajisté se podivíte, jak může hrát čtvrtý prst dvě struny po sobě. Zkrátka – může. Ukážu vám to na příkladech prstokladů v dalším textu.

Nyní si můžeme projít detailně třeba druhý pattern od shora.Trsátkem a čtvrtým prstem zahrajeme najednou čtvrťovou notu (souzvuk strun E-trsátkem a struny h-4. prstem), dále hrajeme čtyři osminové noty po sobě: trsátkem na struně D, třetím prstem na struně g, trsátkem na struně E, čtvrtým prstem na struně h. A zakončíme čtvrťovou notou trsátkem na struně D. Teď opakujeme, opakujeme, opakujeme, opakujeme do zblbnutí. Cvičíme pomalu, až to začne jen trochu jít, přidáme v pomalém tempu metronom (třeba něco kolem 112) a velmi, velmi pomalu zrychlujeme. Snažíme se jednotlivé tóny k sobě vázat, aby roll zněl bez zadrhávání, bez zbytečných nádechů. Až to budete zvládat v tempu 200, můžete si říct, že již celkem slušně rollujete, až to bravurně dotáhnete na takových 320, bude to znít jak ze samopalu, což může být také jeden z cílů (z druhého pohledu však se může jednat o úchylku). Podobně můžete cvičit další uvedené vzory.

Pokud byste měli zájem o větší množství vzorů, vzorně zapsaných do tabulatur a dokonce nahraných na přiloženém CD, doporučuji následující literaturu:

- FOLK GUITAR, Gerhard Hiensch, Karl-Heinz Schulz, 1981, Leipzig.

Hezkou ukázku rollu, s popisem nácviku uvádí i Jan Nedvěd na svém CD Zpíváme si s Nedvědy. Zde podrobně rozebírá pattern číslo jedna (první od shora). Krásné rolly se dají naposlouchat ze Žalmanových nahrávek (např. píseň "Přijela jsem v cadillacu", "Já písnička", "Jantarová země" a mnoho jiných), z nahrávek Wabihi Daňka, alba Nedvědů (písně typu "Růže z papíru", "Jižní kříž", "Zrnka" atd. ).

Obrovským vzorem, který používá také techniku trsátka a dvou prstů je fenomenální australský kytarista Tommy Emmanuel. Tommy však nepoužívá prstýnky, hraje bříškami prstů, které má hrou tak ztvrdlé, že žádné prstýnky absolutně nepotřebuje. Ale posuďte na vlastní poslech.

Přeji Vám mnoho úspěchů a další osobní rozvoj této techniky.

Technika boom - chick, aneb palcový prstýnek a tlumení basových strun

Pokud nyní navážeme na závěrečný odstavec předchozího článku, tedy na Tommyho Emmanuela, můžeme se ponořit do základů techniky, kterou mistrovsky zvládali Chat Atkins, Doc Watson a jiní mistři. A samozřejmě i T.E. Abych se přiznal, neměl jsem o této technice skoro žádné znalosti a až po listopadovém (2006) koncertu T.E. v Praze jsem ji víceméně objevil (objev Ameriky) a doslova mi učarovala. Její krása spočívá v tom, že při jejím použití budíte iluzi, že hraje více kytar najednou. Nebo, že hraje kytara a basa. Melodii, písničku, kterou by jinak muselo hrát více nástrojů, zahraje jedna kytara. Struny E,A,D, které ovládá palec, mají roli basového nástroje. Tyto struny by mohly samozřejmě znít naplno. Jak říká sám T.E. - "nebylo by to však to pravé". Proto jsou uvedené struny ztlumeny a krásně lupou, nebo tak nějak čvachtají. Spolu s melodií horních strun to dává skladbě skvělý odšťuch, drive, při správném zvládnutí techniky to nutí posluchače si podupávat do rytmu.
Můžete hrát pouze palcem, ale to pravé nastane, když na palec nasadíte palcový prstýnek. Dá to konkrétní zvuk, švih a v mžiku můžete prstýnek v případě potřeby použít jakožto trsátko. Pojďme si projít základní věci!

Palcový prstýnek
Koupíte jej ve většině obchodů, kde prodávají kytary. Je vyroben z umělé hmoty, samozřejmě existuje více výrobců a tedy i značek. T.E. doporučuje a sám používá značku Jim Dunlop. Prstýnky jsou segmentované podle velikosti, třeba jako trička nebo košile. Já používám velikost M, protože ale nemám nijak obrovskou ruku, předpokládám, že možná zvolíte velikost i větší.

Pozice palcového prstýnku
Objímka prstýnku obepíná palec na úrovni nehtu. Jak daleko prstýnek na palec nasadíte je jen na vás. Je třeba, aby vám pozice prstýnku dodávala maximální herní jistotu při úhozu. Kdybyste snad chtěli prstýnek tepelně tvarovat, pamatujte na to, že samotná "kontaktní" část prstýnku by neměla být ohnuta do šikmé polohy (pokud by vám to tedy z nějakého důvodu nevyhovovalo) . Prstýnek je vyroben tak, aby byla kontaktní část rovná a kolmá ke strunám. Asi jako kdybyste drželi trsátko.

Prsty (2., 3., 4. ) pravé ruky
Zde bych jen chtěl uvést několik poznámek o vyrovnanosti síly zvuku a tím i něco o stavu prstů (ukazováček 2., prostředníček 3., prsteníček 4.). Na rozdíl od předešlé techniky nemáme na prstech prstýnky. Mohlo by tedy se zdát, že tu bude určitý nepoměr - palcový prstýnek ku bříškům ostatních prstů. Hrají tu však roli dva faktory. První z nich je ten, že basové struny tlumíme, tudíž nehrají v plné síle, čímž je síla jejich zvuku snížena a disproporce mezi palcem a ostatními prsty značně eliminována. Druhým faktorem je fakt, že pokud tuto techniku budete chtít zvládnout, budete muset dost cvičit. Tím si vytvoříte na bříškách prstů určité (podle intenzity cvičení) mozoly, které značně přispějí ke zvýšení síly zvuku. (Teď si opravdu nedělám legraci). Hlavně u 4. prstu, který je patrně nejvíce namáhán, se mozoly začnou rychle vytvářet.

Pozice pravé ruky

1) Pozice pravé ruky, hřbetu dlaně, vlastní tlumení strun
Tento bod bude mít asi největší význam pro kvalitní zvládnutí techniky. Jakým způsobem ruku na struny (kobylku) položíte, pod jakým úhlem, kterou částí hřbetu dlaně, jak hodně přitlačíte ..... to všechno a mnoho jiných aspektů bude mít vliv na zvuk tlumených strun. Proberu ty vlivy, které pokládám za nejdůležitější. Vzpomínáte si, jak se říkalo, že karatista seká malíkovou hranou ruky? :-)) Tak přesně touto části dlaně tlumíme struny. Za zápěstím máte na malíkové hraně přibližně do půli dlaně zesílené místo (podle toho, jak je kdo živený). Tato část by měla být v kontaktu se strunami E,A,D. Asi jako byste chtěli do strun malíkovou hranou seknout, tak tímto způsobem položte ruku uvedenou částí kamkoliv na struny (kam přesně probereme až v bodu 4, nyní to nemá pro vysvětlení základní pozice význam). Pro nácvik zatím mějte ostatní prsty klidně natažené, volně směřující někam dolů. A nyní se budeme snažit vytvořit tlumený zvuk. Dlaň přiklopte směrem ke strunám - jak moc, pod jakým úhlem, už mohu těžko vysvětlit, to musíte již zkoušet sami. Pokud máte ruku nastavenou, zkuste palcem (doporučuji hned od začátku s prstýnkem, abyste se pak nemuseli nic přeučovat) střídavě hrát na struny E,A,D (jakým způsobem, v jakém pořadí vysvětlím níže). Ale například můžete zkoušet cyklus E-D-A-D-E-D-A-D, pořád dokola. Co se může v tuto chvíli pro vás nepotřebného dít? Tak třeba může některá z basových strun znít naplno, nepodaří se vám ji správně utlumit. Nebo struna může všelijak drnčet. V tom případě struny špatně tlumíte, máte ruku nevhodně položenou. Jediná rada - zkoušejte dál a dál, až struny budou dobře utlumeny. Také může dojít k tomu, že struny sice jsou dobře utlumeny, ale zároveň nechtěně tlumíte i struny g nebo h (strunu e asi ne, to byste museli mít ruku hodně divně položenou). Opět mohu poradit jen trpělivé zkoušení a nastavování ruky. Nevyvíjejte přemrštěný tlak na struny - možná se doberete časem k tomu, že ruku jen na struny položíte a tlak budete vyvíjet pouze minimální.

2) Pozice palce
Palec je položen přibližně rovnoběžně se strunami, pohyb vychází z prvního palcového kloubu. A teď velmi důležitá věc! Pokud dáme dohromady fakt, že palec je rovnoběžně se strunami, malíková hrana ruky je položena na strunách, vychází z toho to, že prsty jsou chtě nechtě položeny na struny velmi, velmi šikmo. Hned v bodu 3 to detailněji probereme.

3) Pozice ostatních prstů
Pokud již zvládáte pohyb palce a hlavně tlumení strun, řekneme si to hlavní k pozici ostatních prstů. Asi to nejdůležitější je to, že prsty jsou položeny hodně šikmo na struny a šikmo na ně i dopadají, šikmo za ně berou. S tím se nedá nic moc udělat, protože položení ruky malíkovou hranou na struny, pozice palce to vyřeší za vás, ať chcete nebo ne. Věřte ale, že to není zas tak moc na škodu. Ostatně si poslechněte ukázky hry T.E. a zjistíte, že mu to nijak nepřekáží :-).

4) Umístění ruky na strunách (vůči kobylce)

A teď patrně druhá nejdůležitější záležitost, ne-li dokonce první. V prvním bodu jsem napsal, že postačuje z důvodu nácviku položit ruku kamkoliv na struny. Jestliže máte již bezpečně nacvičeno, jestli jste již bezpečně našli svou pozici ruky, je nyní nutné hledat dál - a to do jakého místa nastavenou ruku umístit. Hlavní pravidlo je, že malíková hrana dlaně musí být "v nějakém" kontaktu s kobylkou. Vysvětlím. Jestliže se ruka nedotýká alespoň trochu kobylky, je tedy položena pouze na strunách (tedy někde mezi rezonančním otvorem a kobylkou), jsou struny sice také tlumeny, nevydávají však konkrétní zvuk. Můžete pak levou rukou hrát co chcete a je to vlastně jedno - struny zní pořád stejně, sice tlumeně, ale ve stejné výšce. To však není cílem, protože pak by basová linka neměla valný význam. Chceme dosáhnout toho, aby struny byly utlumené, ale zároveň vydávaly tón, který má svou barvu i výšku. Toho dosáhneme pouze tak, že ruku alespoň trochu kontaktujeme s kobylkou. Je otázka jak, do jaké míry. Do toho bych už doopravdy nerad zasahoval, je to otázka vašeho vkusu a osobních požadavků na barvu tónu. Pokud položíte ruku dooopravdy na kobylku, že vám dokonce překrývá kolíčky strun, dosáhnete hutného, dunivého utlumeného tónu. Skoro jako by to hrála basa. Když ruku umístíte těsně před kobylku (směrem k rezonančnímu otvoru), tak, aby ruka jen zlehka kobylku kontaktovala, dosáhnete tónu suššího, lupavého, méně hutného, bude mít však ještě pořád svou výšku a charakter. Mně osobně se lépe a snáz hraje, když ruku umístím právě do tohoto místa. Naopak, když ruku pokládám na kobylku, hůře se mi tóny tlumí. Opakuji však, je to otázka vytváření tónu, jeho barvy, která splňuje vaše představy. Nebo můžete ruku přesouvat - v průběhu hry, nebo podle typu skladby.

Vyrovnanost hry
Jak již bylo uvedeno, basové struny hrají basový základ, ostatní prsty tvoří melodii. Tomu by se měl přizpůsobit i způsob hry. Melodie by měla být zřetelně zahraná a tlumené basy by měly být jako "druhý muž", přes to však se šťávou a drivem skladbu odšťuchovat. Opět je třeba se snažit najít pro vás uspokojivé vyvážení. Neodpustím si ale ani zde položit důraz na preciznost. Setkávám se stále častěji s názory, že určitá herní živelnost spojená se strhujícím feelingem může omluvit drobné technické nedostatky, ubrnknutí nebo v dané technice snad i nedokonalé ztlumení strun. Jsem absolutně, výhradně a rezolutně proti. Neříkám, že odsuzuji herní živelnost a skvělý feeling. Musí jít však ruku v ruce s brilantní technikou. Maskování a zastírání nedokonalostí nemá v mé hudbě místo. Chci tak apelovat na pomalý a dokonalý nácvik. Používejte metronom, cvičte pomalu, nespěchejte. Dokud vám nebudou struny krásně vyrovnaně čvachat, nebo lupat, dunět, neutíkejte nikam dál. Nemá to význam - později zlozvyky jen opravdu špatně odstraníte. Jestliže ve skladbě budete mít nějaké obtížné místo, v němž bude těžké udržet tlumené struny, pak se na takové místo o to více soustřeďte a neustupujte. Nejdříve dokonalost, pak až drive a exhibice.

Nezávislost palce a ostatních prstů - basů a melodie
Tak trochu rozporný název kapitoly. Na jednu stranu by si palec měl "jet svým životem" a neměl by být z hlediska rytmu negativně a nechtěně ovlivňován ostatními prsty. V rozličných skladbách vás mohou očekávat nejrůznější technické a hlavně rytmické požadavky, které budou doslova svádět váš palec, aby vykolejil z rytmu, nebo dokonce přestal hrát správně tlumné tóny. Kouzlo však spočívá v tom, že palec neochvějně jede pořád svou, jakoby se jej skoro netýkalo, co hrají a dělají ostatní prsty ... basa pořád jede. Na druhou stranu by neměl být palec natolik separován, aby hudba nevytvářela jednolitý celek. Přirovnal bych to k dokonalému reprodukčnímu zařízení. Můžete si knoflíkem zesílit tu housle, tu třeba klavír nebo dechové nástroje, dohromady to však musí hrát jako vyvážený orchestr, jeden celek.

Boom - chick
Ve svém instruktážním DVD "Up Close", používá Tommy Emmanuel výraz "Boom Chick". Jedná se o citoslovce, které popisují zvuk tlumených strun - struna E (boom), struna D (chick), struna A (boom), struna D (chick). Tento cyklus E-D-A-D-E-D-A-D ...... je nejčastěji používaný. Přičemž struny E a A jsou vyjádřeny jakožto "boom" a struna D je vyjádřena jakožto "chick". To však neznamená, že by všechny skladby byly podřízeny tomuto cyklu. Skladbu může hrát v daném cyklu a najednou je třeba vhodné zařadit po sobě souslednost E-D-E-D-E-D. Nebo A-D-A-D-A-D. Proč ale ne. Je-li to ke prospěchu skladby, zahrajme to tak. Doporučoval bych zpočátku si u jednotlivých skladeb malovat takovou jednoduchou tabulaturu, kde však budou zaznamenány jen basové struny (po taktech). Usnadní vám to nácvik skladby a můžete se k tabulatuře stále vracet a občas zkontrolovat, jestli souslednost basů opravdu důsledně dodržujete.

Pestrost techniky
Hezké je, že nemusíte po celou dobu skladby struny tlumit. Některé tóny je možné třeba zvýraznit tím, že je zahrajete jako kontrast netlumeně a pak se zase vrátíte k tlumení. Nebo můžete prstýnkem (prsty) zahrát nějaký běh a opět se vrátit do dané techniky.

Co by se stávat nemělo
1) Chcete - li, aby struny byly tlumené, pak by měly tlumeně znít. A to i v těch nejobtížnějších pasážích.
2) Palec by se neměl stát otrokem rytmicky nesnadné pasáže a zaváhat. Nebo by posluchač neměl takové zaváhání aspoň poznat. Palec musí opravdu nezávisle jet svou a nenechat se znejistět nebo dokonce rozhodit.
3) Budete - li hrát palcem trochu razantněji, při zahrání struny D byste neměli nechtěně zahrát (jedním pohybem přebrnknout) i strunu g. Ta do toho opravdu nepatří. Proto se soustřeďte na dokonalé provedení i v tomto směru.
4) Neměla by melodie extrémně přehlušit basovou linku, nebo naopak basová linka by neměla extrémně přehlušit melodii. Je to na vašem vkusu, ale vše má svá pravidla a meze.

DVD odkazy
- Nejdůležitějším odkazem bude instruktážní lekce techniky "Boom - chick" od Tommyho Emmanuela. Zde je: Boom chick lesson.
- Borsalino - pestrá a krásná skladba, kterou T.E. suveréně předvádí. Borsalino.
- Překrásný set několika skladeb - Boom chick T.E.

V tuto chvíli nezbývá nic jiného, než Vám popřát hodně píle a skvělé zážitky!!!

...... trpělivost prosím, pracuji na pokračování ..... ahoj