Historie Knezaplacení

     " ...s Martinem Příhodou jsme se poprvé setkali někdy v říjnu 1998. Na základě inzerátu jsme s velkým očekáváním navštívili konkurz do jakési skupiny. Její písničky v nás  ovšem během  prvních 10 minut všechna očekávání zmrazily. Kde je konec zmíněné skupiny nevíme, ale ten sychravý podzimní večer pokládáme za počátek Knezaplacení, protože tři, jak známo, už tvoří dobrou společnost a tou my dodnes k naší velké radosti jsme ..."

                                                                                                               Martina a Honza

 

 

Jak to vše začalo ??

 ----------  Památný inzerát, kterého kdyby nebylo, Knezaplacení by nebylo  -----------

 

Inzerce F&C 10/98

Folková skupina z Prahy hrající vlastní tvorbu hledá kytaristu a zpěváka v jedné osobě a dále zpívajícího houslistu nebo flétnistu. Tel.02/78 21 932 FC-10-3

 

Jak to bylo dál ??

 

     Po roce od této politováníhodné události se k nám přidala zobcová flétnistka Dana Dufková, aby nás po dvou letech spolupráce náhle opustila (tedy, pouze kapelu). Na podzim 2000 přichází další člen "jazzman" Tomáš Faruzel a jeho dvě baskytary (pr. a bezpr.). V září 2001 nahrazuje Danu příčná flétnistka  - konzervatoristka Lenka Vracovská - Musilová přezdívaná v předchozí kapele "Crazy woman" (dnes už víme proč, s oblibou zanechává své drahocenné flétny na střeše našeho kapelního vozu, v pekárně, na poště atd. ...).

     Pozorný čtenář si jistě povšiml, že všechny důležité věci se v naší skupině odehrávají na podzim, a tak není divu, že I naše první (a zatím I poslední) album "Vzkazy na strunách" jsme nahráli letos v měsíci padajícího listí (viz obal CD) u příležitosti 4. výročí založení. Na albu můžete zaslechnout písně z vlastní tvorby (Martin Příhoda, Martin Bubák) i skladby přejaté (A. C. Jobim, J. Denver). Hudební režie se velmi zdařile ujal Petr Novotný (nebavič, Žalman a spol.). Tímto se nám podařilo cíle 1. pětiletky splnit již za čtyři roky !

                                                       Martin, podzim 2002

 

Od roku 2000 začíná pro Knezaplacení jedno z nejkrásnějších, ale i nejintenzivnějších období. Na jaře tohoto roku zakládáme v Buštěhradě pravidelný hudební pořad "Zastávka v čase", v němž za další čtyři roky vystoupí společně s námi pěkná řada zajímavých umělců (Jitka Vrbová a Standa Chmelík, Karel Zich, Pavel Bobek, Lída Nopová a skupina Miloše Nopa, Pacifik, Věra Martinová, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, Žalman a spol., Ivan Hlas trio, Nezmaři, Karel Plíhal, Michal Prokop), ale i nám milí hosté (Marta Hanfová, Martin Bubák, Václav Fikrle).

Přibližně touto dobou začíná i naše pravidelná koncertní spolupráce s Jitkou Vrbovou a také s Pavlem Bobkem. Celé čtyři roky Knezaplacení prožívá nezapomenutelné chvíle vystupování se zmíněnými umělci v kulturních i nekulturních stáncích Čech, Moravy i Slezka. Nádherné koncerty jsme uskutečnili po boku Jitky Vrbové, celou řadu koncertů, ale i čtyři turné jsme absolvovali s Pavlem Bobkem. Název pořadu "Zastávka v čase" jsme ponechali i pro tuto příležitost a snad na žádném z vystoupení jsme nezapomněli celý večer pod tímto názvem uvést.

V této době se nám podařilo dosáhnout i několika úspěchů na poli soutěžním. Patrně největším úspěchem bylo 1. místo ve středočeském kole Porty (do interpretační i autorské Porty píseň Okno do samoty a Rozchod ), postup do finále v Jihlavě a dále 2. místo ve středočeském kole Trampské Porty 2002 v Komárově a následný postup do semifinále v Ústí nad Labem. 

 

V létě, roku 2004, ze skupiny z  osobních důvodů odchází zakládající člen, Martina Burešová. Knezaplacení tím přichází o výbornou sólovou zpěvačku a nezbývá nic jiného, než hledat odpovídající náhradu. Po mnoha neúspěšných výběrových konkurzech, kdy jsme již chtěli vše vzdát a na stupňující naléhání Tomáška Faruzela přibrat raději bubeníka, konečně poznáváme na konci října sympatickou, půvabnou a zejména intonačně přesnou Mílu Kontrovou. Již po dvou týdnech společného zkoušení se s námi Míla úspěšně zúčastní koncertu v pražském KC Zahrada a v únoru 2005 se nám k naší radosti daří postoupit v oblastním kole Porty - Příbramský Huntík.

Leden 2005 - začíná koncertní spolupráce se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Ivanem Hlasem. Tak si přejme, ať trvá co nejdéle a ať je zajímavá, hezká a úspěšná ! 

 

                                                                                                   Martin a Honza, zima 2005

 

V plné sestavě  - Honza, Martin, Tomáš, Lenka a Míla – jsme nastartovali další rok existence naší kapely. Polehoučku jsme nejdřív zkoušeli štěstí na trampských portách, taky jsme zjistili, že nám to dohromady pěkně ladí, a proto jsme si troufli oslovit zpěváka a muzikanta Ivana Hlase. Jeho skvělému triu jsme od dubna začali dělat předkapelu. Nezapomněli jsme ani, nebo opačně - oni na nás, na stále vitální Jitku Vrbovou a Standu Chmelíka a taky k sobě pořád zveme Danu, která vlastně kapelu zakládala a vždycky si s námi ráda zapíská.

O zábavu bylo postaráno a i když život dokáže udělat v mezilidských vztazích pěknou paseku, i bez Tomáše nám to hraje dál a doufáme, že dlouho bude.

 

                                            Míla Šlechtová (Kontrová ) .... vdala se,  únor 2006

 

Rok 2006 byl u Knezaplacení bohatý na události. Stejně jako v předchozím roce byla požádána naše tisková mluvčí, Míla Šlechtová, aby napsala svým pohledem zhodnocení tohoto roku. Míla měla zrovna mírně veršovanou náladu a vše viděla nějak takto:

 

Rok 2006 - neztrácíme čest.

Radost, starost, řehole,

to spojuje folkové přátele.

Honza, Míla, Martin, Lenka,

Rozchod, Anděl, Muchomůrka...

Zapomněla jsem však na Nelu,

vždyť ta až do srpna neopustila kapelu.

S mamkou v bříšku křížem krážem,

Příbram, Kladno, porodili jsme málem.

Dopadlo to všechno dobře

a kdo střídá Milku ve hře?

No přeci milá Iveta.

Je to trochu menší změna,

ale super posila.

Zase v plné zbroji - kapela.

Rok 2006 - plodný rok to jest.

Lenka Mílu následuje,

na synovi pilně pracuje.

Ještě že tu Danu máme,

na její píšťalky se spoléháme.

A největší držáci?

Naši dva kytaroví chlapáci.

Hraji, zkoušejí a ladí,

s každou situaci si vždy poradí.

Rok 2006 - se vším vypořádal se přec.

děkujeme za příležitost,

koncertních šancí bylo dost.

Naposledy byly možná Porty,

o to víc budou jiné koncerty.

Zůstaneme věrni Hlasovi

i Jitce Vrbové a Standovi.

 

                                                                                Míla Šlechtová ,  předjaří  2007

 

Zvraty, převraty, strasti aneb Jak žije Knezaplacení

 Nejen dny, ale i roky letí, a tak jsme s překvapením v listopadu 2008, při příležitosti oslav 10 let skupiny, zjistili, že jsme, nezrekapitulovali rok 2007, jak je již zvykem na našich webových stránkách. A tak to vezmeme při jednom i s rokem 2008. V rámci oslav desátého výročí již toho bylo řečeno hodně, ale přesto i já svými slovy přidám, co se událo.

Ono totiž všechno bylo poslední dva roky jaksi složitější. O to se částečně postarala čerstvě narozená další generace možná i folkových zpěvaček. Občas se kojilo v přestávkách na koncertech, občas i na zkoušce. Skupina začala mít vnitřní, personální, krizi, obzvlášť po té, co zjistila, že jako jediná zpěvačka zůstala a situaci ustála jen Míla Šlechtová, tedy já. Ne že bych byla tak špatná, ale přeci jenom je Knezaplacení založeno na propracovaných vícehlasých písních, a tak co dál?

Záchrana přišla v perfektně intonující Katce Eberlové. Ačkoliv je pěvecky velmi vytížená osoba, pilně cvičila svoje nové hlasy a skupina se hned na pódiích cítila lépe a obstála i na obávaných scénách jako byla například ta Vizovická.

Řeklo by se, máme vyhráno, ale opak byl pravdou. „Nemáme čas, nemáme čas,“ začalo padat z našich úst. Nutno podotknout, že ten, kdo měl a má čas vždy, je jenom Honza Paulík, na čemž si také velmi zakládá. A právě ten, který do skupiny investoval nejvíc času, právě ten, který se staral o to, abychom si kde mohli zazpívat, právě ten se rozhodl „dát si pauzu“, na chvíli „žít odděleně“ od Knezaplacení. Víte, jak to je ve vztahu, dát si pauzu může znamenat definitivní rozchod i návrat zpět. Naštěstí pro nás se Honza po půl roce (první polovina roku 2008) rozhodl vrátit a skupina začala spřádat další své plány.

Především se rozhodla dokončit svoje druhé CD, na kterém už začala pracovat docela dávno, a harmonogram koncertů se začal pomalu polehoučku zase plnit.

Jak to ale bude dál? Dana – naše flétnistka – se také začleňuje do skupiny matek, a tudíž nastávají další otazníky. Zpívat a hrát nás všechny stále baví, realizovat to všechno při svých osobních životech je už věc druhá, a tak co přinesou časy nastávající těžko říct. Možná rekapitulace roku 2009 bude už zase o někom jiném, možná o těch samých. Nicméně každý člen skupiny Knezaplacení má za těch odehraných 10 let své místo, u každého máme v paměti jinou příhodu a věřím, že i každý z nich vzpomíná na Knezaplacení v dobrém. Doufám, že ať nás čeká jakákoliv budoucnost, uvidíte jméno Knezaplacení na plakátech dál, uslyšíte naše písničky na koncertech nebo aspoň z cédečka i nadále.

Duše Knezaplacení má šrámy, snad se najdou náplasti, které je zahojí.

                                                                                                                                              Míla Šlechtová, 6.12. 2008

 

 

Začala 2. desítka Knezaplacení… Koncerty v roce 2009 byly, ostuda snad ne! I když tu a tam chyběl ten či onen, i v neplné sestavě se dají dělat divy.

Šlechtojc (pozn.autora Míla Šlechtová) zase začala dělat problémy (další dítko na cestě), ale jak říká náš vedoucí Příhoda, na problémy tohoto typu je už skupina vcelku zvyklá. V létě tedy dala Míla dřívka a svůj hlas k nezaplacení k ledu a zpívala jen nenarozené, 30.11. narozené Jolance. Honza, Katka, Lenka, Martin (v abecedním pořádku), to je nejčastější muzikantská sestava Knezaplacení na zbytek roku 2009.

Co se hlavně dělo v roce 2009 nového, byla intenzivní práce na novém CD. Bude k narozkám, k svátku, bude k Mikuláši, nebo aspoň k ježíšku? „Velký voči“, to chce čas, ať to stojí za to. Pod taktovkou Milana Knora i Petra Novotného, kterého jsme také poprosili o pomoc, dostávaly naše písničky podobu hodnou vylisování do placatého tvaru. A na křest? Na ten si počkáme v roce 2010 a i z těhle plánů se zvukaři Milanovi trochu rosí čelo. Buštěhradská garáž zažila různá kvílení, výlevy při nepovedených tónech, taky hodně čajíčků a kouřových signálů, přetáčelo se, dotáčelo se, taky občas i vytáčelo, ale holt nejsme jako Frank Sinatra, abychom přišli, zahráli, zazpívali na první dobrou a šlo se domů.

Žijeme dál, na další rok Honza optimisticky plní naše diáře, tak do toho! Není jistý, kdo bude ještě kojit, kdo zase porodí a kdo teprve zaseje, jestli zdraví dá a jestli si všichni budeme moct ukrojit pro Knezaplacení ze svýho životního času co nejvíc, ale kdybychom to všechno věděli, nebylo by to pravý vzrůšo. Tak ahoj a když ne jindy, tak na křtu CD na viděnou.

                                                                                                                                      Míla Šlechtová, 27.4. 2010

 

 

 

 

 

 

                                                    

 

 

 

 

                                                                           

 

 

zpět na hlavní stranu